Básně (J. Peškar)

20. března 2017 v 16:25 | Jan Peškar |  2. ročník
Autor: Jan Peškar
1. místo ve III. kategorii (16 - 19 let)

***
V rychlém letu, poletavých much plný obličej
křídla slepená svíčkou tavenou,
ruku má bolavou a znavenou,
boří antický, osvícený o létaní zažitý obyčej.

Avšak kdo chtěl moc, nedostane nic,
na levo, pravo nekouká,
teď o cihlovou zeď hlavu otlouká,
a už nikdy nedostane víc.

Hlavu z oblak pošle k zemi,
už nebude létat nad písněmi,
teď k Hádovi přidá se v deliriu věcnosti.

Už nikdy nebude zpívat píseň ptačí,
pouhý horizont mu nestačí,
teď bodláky a kusy stromů zarazí se mu pod kosti.

***
Lidé pošetilý, lidé spořádaní,
mějte s námi trpělivost,
nejsme s Vámi srozumění,
nesdílíme vaši ziskuchtivost .

Vaše schovívavost a vaše empatie ,
brzy k oprátce nás dožene,
a vaše nesmrtelná prozíravost,
dorazí naše duše soužené.

Chceme vám vytvářet ideály,
za než bojovat budete hrdě,
chceme dát tvat vašemu já,
a na masovou kulturu udeřit tvrdě.

Chceme použít slov a zvuků,
k dosažení extáze mysli,
za to chceme jen chléb, tabák a vodu,
a obydlí kde s vínem v ruce bychom zkysli .

V cestě nám ale stojí velké stádo ovcí,
které společností se nazývá,
všichni umělci proto svoji duši z těla zvrací,
nic jiného nám totiž nezbývá.
***
Nocí se nese ozvěna pouhá,
měsíční svit hladí oblázky,
viděl jsem hvězdy,
překrásné hvězdy,
a malíře co przní obrázky.

A mezi kamínky co leží v říčce,
nachází slepotu a tichý mír,
a na dně bystřiny,
třpytivé bystřiny,
krade ho přemocně divoký vír.

Blednou mu ruce a obličej má modrý,
pomoci už mu nikdo nemůže,
a takto je umělci,
mladému umělci,
když ho mysl jeho přemůže.


***
U ohně spolu, sami, hřejí se,
zaklesnutí do sebe a ve svých myšlenkách se topí,
jako dar k Vánocům sebe spolu navzájem přejí se,
láska jim rozervala duši jako kopí.

V deliriu lásky, vína, kanabinolu a citů,
jen ona a on střed vesmíru tvoří,
hodinové kyvadlo již nekonečně kmitlo kmitů,
a oheň jako tichý pozorovatel praská a hoří.

On zvedá se z pletence dek, šeptá něžná slova,
a s polibkem na tváři pro další dříví odchází,
jí z páru Rozum a Šílená zůstala sama vdova,
fantazie se z řetězu urvala a měkkou půdou duše se prochází.

Přijdu a ty mi uvolníš pod dekou trochu místa,
naproti se mi teď už asi nerozejdeš,
si duše nádherná, nevinná a čistá,

ale jako panna už odsud dnes neodejdeš.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kontakty

Administrátor:  Jan Dostál, e-mail: jan.dost.al@seznam.cz
Webdesing:  Lenka Kafková, e-mail: LenKafkova@gmail.com
Korektury a odborné poradenství: Filip Kubeček, e-mail: filkub@email.cz

Organizátorka soutěže: Ing. Hana Vacková, e-mail: vackova@gytool.cz
.